Mycomedica

Shiitake

Shiitake (Lentinula edodes, Xiang Gu /voňavá houba/ houževnatec jedlý) patří mezi stopkovýtrusné dřevokazné houby (basidiomycety). Její tělo je složené z nožky a klobouku. Klobouk má masitou pevnou strukturu, je konvexní (deštníkovitý), zprvu podvinutý, se stárnutím houby se narovnává. Mívá průměr nejčastěji 5 cm, je světle až tmavě hnědý s šupinami, někdy i bílými skvrnami. Nožka (třeň) je světlá, také bývá šupinatá. Je krátká a umístěná v centru klobouku.

Název houby Shiitake je složenina dvou slov „shii“, což znamená strom dub (Quercus cuspidata) a „take“, což je japonské slovo pro houbu. To vychází právě z faktu, že Shiitake je dřevokazná a získává živiny ze stromů, na kterých roste. Jedná se hlavně o mrtvé duby. Roste převážně v mírném klimatu v Asii – Číně, Japonsku a Koreji.

O Shiitake je velký zájem, ve volné přírodě je velmi málo k nalezení, a proto se pěstuje uměle. Ročně se jí vypěstuje celosvětově kolem 2 milionů tun. Největšími producenty jsou asijské země, ale také USA, Austrálie a další. 

Pro pěstování se nejčastěji využívají dřevěná „polena“, popř. piliny. Opět se jedná o různé druhy dubů, na kterých roste i v přírodě. Shiitake si můžeme vypěstovat i doma. Není moc náročná. Díky tomu, jaký podklad využijeme, můžeme ovlivnit i složení houby.

 

shiitake-mushrooms

 

Využití Shiitake:

Shiitake hraje důležitou roli v asijské kuchyni. Houba má totiž výraznou, až „uzenou“ vůni a masitou strukturu. Je možné ji sušit i používat čerstvou. Využívá se do masitých pokrmů, polévek, omáček, může být připravená i jako příloha.

Krom využití coby potraviny je Shiitake součástí tradiční čínské medicíny, která ji využívá jako „léčivku“. V Asii jsou znalosti o Shiitake datovány před náš letopočet. Písemné zmínky o Shiitake pocházejí již z roku 199 našeho letopočtu. Jedná se o japonský spis, který popisuje, jak Kyusuyové, kmen v Japonsku, přinesli houbu japonskému císaři jako vzácný dar, kterým ho chtěli uctít. Čínské spisy jsou také bohaté na zmínky o Shiitake. V nich je označována jako elixír života. V Číně se také začala Shiitake velmi brzo kultivovat a pěstovat uměle. První zmínky pocházejí z doby dynastie Sung (960−1127). Další text, který pochází z roku 1313, přesně popisuje postupy při kultivaci a pěstování Shiitake. Tento spis pochází z pera Wang Chenga. Ačkoli je houba známá po tisíce let, byla zařazena do přírodovědného systému až v roce 1877. Pojmenoval a zařadil ji M. J. Barkeley. Tehdy dostala jméno Agaricus edodes, které bylo v roce 1976 změněno D. Peglerem, neboť ji přeřadil z žampionovitých do skupiny Lentinula. 

Složky Shiitake

Houby jsou si svým složením značně podobné, každá však má svá specifika. Jiné poměry bioaktivních složek a nějakou pro ni zcela typickou a jedinečnou sloučeninu.

Shiitake je z 88−92 % tvořena vodou. Kalorická hodnota 100 gramů sušené houby, tj. vody zbavené, je 387−392 kcal.

Polysacharidy a další cukerné sloučeniny

Houby jsou velmi bohaté na polysacharidy, složené cukry. Ty mají dvojí charakter, jednak jsou nerozpustné ve vodě. Jedná o hrubou vlákninu, kam patří např. chitin a lignin. Dále pak polysacharidy rozpustné, které se vstřebávají ze zažívacího traktu do krve. Nerozpustná vláknina, které se nevstřebává, slouží jako zdroj energie pro střevní symbiotické bakterie. Rozpustná má schopnost ovlivňovat pochody v celém těle.

Nejdůležitějšími polysacharidy jsou bezesporu beta glukany. V Shiitake je možné najít typ (1-4)- i (1-6)-beta-D-glukany. Jedná se o rozdílný typ větvení hlavního řetězce a postranních řetězců. To dodává glukanům rozdílnou funkčnost. Nejznámějším polysacharidem, který dostal název dle houby, je lentinan. Nachází se v buněčných stěnách zralých hub. Lentinany jsou β-D-glukany s vazbami v pozici (1→3)- a (1→6)-. Jedná se homopolymer, tj. je tvořen jen jedním typem jednoduchého cukru, který se k sobě váže, až vytvoří dlouhé řetězce, v tomto případě se jedná o glukózu. Lentinany jsou rozpustné ve vodě, takže i vstřebatelné ze střeva a mohou se tak uplatnit v ovlivnění funkcí těla. Mají výhodu v tom, že odolávají vysokým teplotám (nezničí se např. vařením houby) a také zásaditému prostředí. S lentinany proběhlo mnoho studií, které testovaly jejich účinky. Více se dočtete v našich článcích.

Dalším pro Shiitake typickou sloučeninou je KS-2, ta v sobě kombinuje sacharid a bílkovinu. Na rozdíl od lentinanu je možné jej získat z mycelií. Je složená z mannanu a aminokyselin, např. alanin, prolin, serin, treonin. Tato sloučenina byla izolována v roce 1978, od té doby proběhlo několik výzkumů, které se zaměřily na jeho účinky.

Shiitake však neobsahuje pouze polysacharidy, jsou v ní též jednoduché cukry. Jsou to např. manóza, trehalóza, glycerol, arabinol aj.

Jelikož se Shiitake těší velké popularitě, jsou na trhu dostupné produkty, které jsou standardizované. Ty najdeme pod označením LEM a LAP (EP3). LEM je extrakt z houbových mycelií. Oba extrakty jsou bohaté na glykoproteiny (bílkoviny s navázanými cukernými složkami), obsahují glukózu, galaktózu, xylózu, arabinózu, manózu a fruktózu. Obsahují také nukleové kyseliny a z nich odvozené sloučeny, vitamíny skupiny B a ergosterol. 

Aminokyseliny, proteiny a enzymy

Houby jsou také zdrojem aminokyselin, které jsou základním stavebním prvkem bílkovin. Jsou v ní i ty aminokyseliny, které si tělo neumí samo nasyntetizovat z přijaté potravy. Jedná o se esenciální aminokyseliny.  V Shiitake můžeme najít alanin, kyselinu glutamovou, lysin, arginin, aspartát, prolin, glycin, metionin, fenylalanin, leucin, cystein, valin, treonin, aj.

Shiitake nejsou pouze stavební kameny, ale také komplexní a funkční bílkoviny, mezi něž patří i enzymy. Shiitake je enzymaticky velmi aktivní. Musí rozkládat dřevo, na kterém roste, aby z něj získala potřebné živiny. Obsahuje např. celulázy, laktázy, amylázy, xylenázy, mangan (II) dependentní peroxidázy a mnoho dalších. Krom štěpení dřeva tak umí Shiitake odbourávat také mnohé škodliviny z prostředí, včetně toxických a karcinogenních látek, např. pesticidů, dioxiny. 

Tuky v Shiitake

Houby, tedy i Shiitake, obsahují i tuky. Jedná se hlavně o mastné kyseliny. Zastoupeny jsou ty nasycené, ale také ty nenasycené, které jsou velmi prospěšné pro organismus. Jejich poměr je přitom velmi příznivý 22 % vs. 78 %. Za zmínku stojí ty nejzastoupenější. Těmi jsou kyselina palmitová, stearová a myristová, které patří mezi nasycené. S jednou nenasycenou vaznou kyselina olejová a mastné kyseliny s více nenasycenými vazbami, tj. kyselina linolová a linolenová.

Minerály, stopové prvky a vitamíny v Shiitake

Shiitake je také nositelnou velkého množství minerálu, stopových prvků a vitamínů.

Mezi ty nejdůležitější patří draslík, hořčík, fosfor, vápník, železo, zinek, mangan, měď, chrom… Z vitamínů zmíníme hlavně ergosterol, prekurzor vitamínu D2. Ten vzniká z ergosterolu po osvitu UV světlem. Další vitamíny jsou ze skupiny B, včetně vitamínu B12.

Purinové alkaloidy

Alkaloidy jsou rostlinné látky, které mají mnoho biologických účinků. Jedním z těch nejznámějších je eritadenin, známý též jako lentinacin a lentysin, v chemickém názvosloví se jedná o 2(R),3(R)-dihydroxy-4-(9-adenyl)-máselnou kyselinu. Snižuje aktivitu enzymu S-adenosyl-L-homocystein hydrolázy, která stojí za vznikem homocysteinu, který je spojován s mnoha patologickými procesy v těle. Omezí se jeho tvorba. Dále reguluje aktivitu angiotensin konvertujícího enzymů, který je zapojen do regulace krevního tlaku, při snížení aktivity vzniká méně aktivního angiotensinu II, který zvyšuje krevní tlak. 

Lykopen

Překvapivé může být, že Shiitake obsahuje také lykopen. Tuto látku míváme spojenou hlavně s rajčaty. Jedná se o látku ze skupiny karotenoidů s terpenoidní strukturou. Lykopen se v těle nejlépe zužitkuje, pokud je potravina, které jej obsahuje, tepelně zpracována a přidán tuk. Lykopen je mimo jiné silný antioxidant. 

Lenthionin

Lenthionin je organická cyklická sloučenina obsahující síru. Byl extrahován v roce 1967, kdy jej ve svém článku popsali japonští vědci. Jako ostatní sirné sloučeniny i lenthionin má specifický zápach a dodává Shiitake aroma. V houbě vzniká během jejího života přeměnou kyseliny lentinové. 

Shiitake samozřejmě obsahuje mnohem více složek. Jsou to alkoholové sloučeniny, ketony, těkavé látky, které dodávají aroma a chuť.

Shiitake jako ochránce přírody

O účincích Shiitake se můžete dočíst na veřejně dostupných zdrojích na internetu. Třeba na www.cinskyherbar.cz. Zde ještě zmíníme další užitečnou vlastnost Shiitake, kterou je degradace škodlivých látek, které se kumulují v životním prostřední, ve vodě, půdě atd. Proběhlo mnoho studií, které testovaly účinnost Shiitake v odstranění různých látek, potvrdilo se, že je schopná rozložit mnohé sloučeniny na neaktivní a neškodné. Jedná se například o pesticidy, herbicidy –terbutylazin, diflufenican atd. Krom toho dokáže také degradovat antibiotika z odpadních vod farmakologických výroben a nemocnic, které se jinak dostanou do vodních toků. Byl testován efekt Shiitake na cefalosporiny. Poradí si také s látkami uvolňujícími se z plastů, ftaláty, které fungují jako endokrinní disruptory, tj.  narušení hormonální regulaci v těle.

Shiitake je tedy velmi všestranná houba, která nás může ovlivnit i nepřímo, a to zlepšením životního prostředí, ve kterém žijeme.

Kde můžete koupit naše výrobky

Rozsáhlá síť distributorů po celé ČR

Jednoduše si vyhledejte nejbližšího prodejce, distributora, nebo lékárnu s našimi produkty.
Zobrazit nejbližší distributory