Cimicifuga má domovinu v severských oblastech, hlavně Severní Ameriky, k růstu vyžaduje vlhčí a stinná místa. Může dorůstat výšky přes 2 metry. Má nápadné bílé ochmýřené květy. Kořeny a oddenky rostliny se používají v lékařství. Užití byliny je zmiňováno i ve starších pramenech popisujících lidové léčitelství. Oddenky a kořeny používali k léčení severoameričtí indiáni. Až koncem 19. století se dostala rostlina do Evropy.
Léčitelství a homeopatie
Bylina byla tradičně užívána proti revmatismu a při poruchách menstruace, její nepravidelnosti, bolesti při menstruaci s křečemi, dlouhé menstruaci, pomalém porodu, vodnatelnosti a nemocech plic, např. kašli, astmatu, při kousnutí hadem, choleře, nervových záchvatech, epilepsii, nervové excitabilitě, deliriu tremens, křečích, spazmech, neuralgiích, ale také jako repelent cim (brouk) fugo (odstranit) aj. Dle knihy Physiomedical dispensatory od Cooka (1869) se píše, že má Cimicifuga uklidňující i stimulující účinky. Snižuje bolest, uvolňuje spazmy. Další autoři uvádějí, že extrakt ovlivňuje centrální nervový systém a může způsobit závratě. Zlepšuje průběh depresí a bolesti hlavy, uklidňuje. V počátku 20. století se rostlina dostala do povědomí homeopatů, o čemž píše Boericke (1927). I zde je užívána jako léčivo působící na reprodukční orgány ženy, menstruační poruchy, neuralgie, vystřelující bolesti, bolesti zad, revmatické bolesti od páteře bederní po krční.
Klasická medicína
Cimicifuga měla své místo i v klasické medicíně. Je zahrnuta v US Pharmacopoeia (1820−1936). I zde je rostlina předepisována na revmatismus, hysterii, vodnatelnost, plicní nemoci. Byla též považována za sedativum, léčivku snižující tepovou frekvenci a krevní tlak, odstraňující spasmy aj. Velkou měrou pak byla rostlina podávána na problémy spojené s menstruací či pro podporu porodu.
Současnost
Současná věda neztrácí o rostlinu zájem a dále se jí věnuje. Zkoumá její složení a možnosti využití.
Cimicifuga obsahuje např.
Hlavními triterpenoidy jsou 27-deoxyacetin, akctein, cimiracemosid A, cimifugosid a cimigenosidy.
Hlavní fenolickou složkou Cimicifugy je kyselina kafeická, ferulická,isoferulická, fukinolická, cimicifugická kyselina, cimiracemáty A−D aj.
Isoflavony formononetin a biochanan A, flavonol kaepferol.
Tyto složky se podílejí na ovlivnění serotoninových receptorů, jedna z nich je totiž Nώ –methylserotonin. Dále Cimicifuga osahuje guanidinové alkaloidy − guanidinobutyraldehyd, deriváty dopaminu salsolinol, dopargin, cyklo cimipronidin, cimicifugin aj.
Tanniny, resiny, mastné kyseliny, vláknina, sacharidy
Vědeckými postupy je ověřováno, že Cimicifugu je možné využít k ovlivnění těchto problémů:
Hormonální modulace, menopauza
Extrakt z Cimicifugy tlumí příznaky menopauzy, jakou jsou návaly horka, závratě, srdeční palpitace, neurovegetativní změny, změny nálad. Působí na selektivní estrogenové receptory, inhibuje luteinizační hormon uvolňovaný z hypofýzy, ovlivňuje serotoninové a dopaminové dráhy, což vede k úpravě stavu.
Polycystická ovária
Cimicifuga reguluje ovulaci, snižuje hladinu luteinizačního hormonu, prolaktinu a testosteronu, zvyšuje možnost otěhotnění u žen s touto nemocí.
Menstruační obtíže
Cimicifuga se využívá v případě ztráty menstruace, bolestivé a silné menstruaci, kterou provází křeče, stejně tak je možné ji podávat pro zmírnění premenstruačního syndromu.
Látky obsažené v rostlině mají inhibiční vliv na serotoninové 5-HT subreceptory 1A, 1D a 7. Tyto receptory jsou v hypotalamu, kde je i centrum regulace teploty. Tím dochází k omezení vzniku návalů horkosti, rostlina má hypotermický efekt a omezuje vasomotorické symptomy, které často provázejí menopauzu. Látka Nώ–methylserotonin se váže na 5-HT7 subreceptory, čímž se zvyšuje exprese 5-TH receptorů, což může pozitivně ovlivnit i psychické symptomy, jako je deprese. Cimicifuga též zasahuje do dráhy dopaminergní, obsahuje složky doparginy vážící se na dopaminové receptory, a jedna jeho složka 23-O-acetylshengmanol 3-O-β-D-xylopyranosid se váže na GABAA receptory. Při testování na myších tato složka z Cimicifugy snížila úzkost a s ní spojené fyzické příznaky, jako např. horkost, vznik křečí. Má tedy spíše sedativní účinky.
Snížení kostní denzity je často problémem u žen v menopauze. Extrakt z Cimicifugy posiluje aktivitu buněk stojících za novotvorbou kostí, osteoblasty. Triterpenoid 25-acetylcimigenol xylopyranosid blokuje vznik osteoklastů, tj. buněk, které odbourávají kostní tkáň. Také inhibuje zánětovou odpověď, neboť i při zánětu dochází k narušení kostní tkáně.
Triterpeny, fenoly, flavonoidy mají antioxidační vlastnosti, neutralizují volné radikály, čímž snižují riziko poškození DNA, vzniku rakoviny a rozvoji degenerativních nemocí.
Extrakt z Cimicifugy snižuje proliferaci nádorových buněk u rakoviny prsu. Ovlivňují nádory citlivé k estrogenu, neboť zasahuje do metabolismu a vazby tohoto hormonu na jeho receptory, ale vliv mají i na neestrogenové nádory. Triterpeny pak způsobují apoptózu rakovinných buněk, kromě rakoviny prsu i rakoviny prostaty či neuroblastomu.
Cimicifugin dokáže tlumit množení virů. Navíc narůstá aktivita cytotoxických T lymfocytů nutných v boji proti virovým infekcím.
Ačkoli je tento efekt trochu nečekaný, bylo potvrzeno, že některé složky Cimicifugy (23-epi-26-deoxyactein, protopin a cimiracemosid C) u pokusných myší redukují hmotnost, glykémii, zlepšují metabolismus glukózy a zvyšují senzitivitu buněk na inzulin.
