Mycomedica

Auricularia

Auricularia (boltcovitka, v Asii je nazývána Yung ngo, Kikurage, Mokurage, v angličtině wood ear mushroom) patří do rodu Auricularia, který má 10‒15 druhů, které byly rozpoznány po celém světě. Auricularia je tedy kosmopolitní houba. Tento rod je tvořen saprofytickými houbami, tj. rostou na stromech, které využívají jako zdroj živin, ale zároveň ho nezabijí. Nejčastěji se jedná o listnaté stromy, na nichž roste v trsech (černý bez, jasan, javor, dub). Všechny druhy mají typickou želatinovitou konzistenci a tvar podobný lidskému uchu. Od toho se také odvíjí český název boltcovitka. Barevnost se pohybuje od oranžovohnědé po různé odstíny hnědé, některé druhy mohou být i černé.

Nejznámějšími Auriculariemi jsou bezpochyby Auricularia-auricula-judae (Jidášovo ucho)Auricularia polytricha (boltcovitka chlupatá). Houby jsou si velmi podobné, jak vzhledem, tak složením. Auricularia auricula-judae dostala své přízvisko od toho, že je nejčastěji nalézána na bezu, na němž dle historických záznamů spáchal sebevraždu biblický Juda.

Auricularia je velmi častou součástí asijských jídel. Nemá sice typickou houbovou vůni ani chuť, ale její jedinečná konzistence dodává jídlu další dimenzi. Krom využití v gastronomii je Auricularia nedílnou součástí asijských tradičních medicín, včetně té čínské, a je využívána jako léčivka. Existuje velké množství vědeckých studií, které potvrdily oprávněnost takového použití Auricularie. Auricularia má skutečně dlouhou historii použití a cíleného pěstování, jelikož po ní byla velká poptávka. Jsou dochovány dokumenty z roku 600 n. l., které popisují pěstování Auricularie. V době dynastie Ming (1368‒1644) Li Shih Chen, který je autorem Pen Tsao Kang Mu (klasická čínská materia medica), psal podobně o Auricularii.

Auricularia má však historii i v Evropě, kde je používána také v rámci „bylinářství“ od cca 18. století. Dle spisu Doctrine of Signatures (Doktrína shodných znaků) jsou rostliny, které mají podobný tvar jako část lidského těla vhodné i pro jeho léčení (Böhme, 1651). 

Vědecky Auricularii popsal a zařadil v roce 1789 Jean Baptiste Francois Pierre Bulliard (1742‒1793), pojmenoval ji Tremella auricula-judae. Toto jméno, resp. i zařazení mezi rosolovitky, bylo změněno až roku 1897 díky rakouskému botanikovi Wettsteinovi. Ten přeřadil Auricularii mezi Auriculariaceae.

 

auricularia_protinádor


Složení Auricularie

Auricularie je z převážné části, jako ostatní houby, tvořena vodou. Ve 100 gramech přírodní houby je 239 kalorií, 9,4 gramů sušiny, 8,1 gramů bílkovin, 1,5 gramu tuku a zbylé množství tvoří polysacharidy, tj. cca 80 gramů, z čehož je cca 7 gramů hrubá nevstřebatelná vláknina.

Sacharidové složky Auricularie

Ze složení je jasné, že polysacharidy jsou tou nejdůležitější součástí houby. Buněčná stěna hub je tvořena hlavně z polysacharidů, které slouží jako strukturní komponenty. Jedná se o chitin, celulózu, ale také po polysacharidy typu beta glukany. Beta glukany jsou rozvětvené polysacharidy s mnoha biologickými účinky, které se odvíjejí od jejich složení. Mohou vytvářet komplexy společně s bílkovinami a peptidy. Auricularie obsahuje hlavně 1→3 beta-D glukany v hlavních řetězci s větvením 1→6. Právě tyto mají největší biologický potenciál. Právě 3D struktura β-(1→3)-glukanu z něj dělá látku schopnou reagovat s imunitním systém a dávat mu signály, kterými se zvyšuje aktivita imunitních buněk. Glukany nejsou jedinými polysacharidy v Auricularii, obsahuje také další polysacharidy, např. kyselé heteropolysacharidy, tj. složené z různých monosacharidů, xylózy, manózy, glukózy a glukuronické kyseliny. V menším množství jsou zastoupeny také monosacharidy, a to hlavně glukóza, rhamóza, manóza, arabinóz a galaktóza. 

Aminokyseliny a enzymy

Auricularii je možné najít aminokyseliny, což jsou stavební prvky bílkovin. Obsahuje, jak neesenciální, tak esenciální aminokyseliny, což jsou ty, jež si tělo neumí samo vytvořit a je odkázáno na jejich přísun potravou.  Nejvyšší koncentraci má kyselina glutamová,  které je více než 5 g na 100 g, pak je to arginin, kyselina aspartamová, serin, leucin..., cysteinu je např. jen 0,3 g na 100 g.

Jelikož je Auricularia houba, která živiny získává ze stromu, na kterém roste, musí mít enzymatický aparát, aby dokázala rozložit dřevní buňky.  Má tedy enzymy, které mohou štěpit celulózu, lignin, ale také jednoduché sacharidy, tj. glukanázy, laktázy, celulázy, glykosid hydrolázy, hexosamidázy…  Auricularia má však také enzymy, které mají fibrinolytické účinek, tj. rozkládají krevní sraženiny, tromby. Navíc také enzymy působící jako silné antioxidanty snižující oxidační stres. Sem patří třeba superoxiddismutáza a  glutationperoxidázu.

Auricularia obsahuje také bílkoviny, které jsou schopné posilovat aktivitu imunitního systému podobně jako polysacharidy. 

Mastné kyseliny

Je vcelku překvapivé, že houby obsahují také tuky, mastné kyseliny. Mají velmi vhodné složení. Většinu z nich totiž tvoří nenasycené mastné kyseliny, které jsou velmi prospěšné pro naše tělo.  Jsou to i omega 3 a 6 mastné kyseliny, esenciální mastné kyseliny, které si tělo neumí vyrobit. Nejvyšší koncentraci má v Auricularii kyselina olejová a linolová společně s nasycenou kyselinou palmitovou. Celkové množství tuků tvoří v Auricularii 0,13 %. 

Auricularie byly také izolovány ceramidy a cerebrosidy, jedná se o sloučeniny tuků s cukry.

Vitamíny a minerály

Auricularie je také zdrojem vitamínů a minerálů. Jsou v ní zastoupeny hlavně vitamíny ze skupiny B a důležitý sterol ergosterol, tj. vitamín D. Minerální a stopové prvky jsou zastoupeny těmito:  vápník, sodík, draslík, hořčík, železo, kobalt,  selen, zinek, měď atd. (Koncentrace Са> К > Nа > Мg> Fe> Zn >Co/Ni/Cu/Mn.)

Další složky Auricularie 

Výčet složek Auricularie je mnohem obsáhlejší. Důležitou součástí jsou polyfenoly (např. kyselina galová a vanilová), triterpeny a flavonoidy, všechny tyto látky jsou antioxidační a mají mnoho dalších účinků.

Mezi již zmíněné steroly (ergosterol) patří také cerevisterol a hydroxycerevisterol.

Auricularii nechybí ani alkaloidy a saponiny a adenosin (využívá se i v klinické praxi jako lék ovlivňující činnost srdce).

Podobně jako Enoki a další houby, má i Auricularie svůj „toxin“. Jedná se o auritoxin, který patří do skupiny heteromanoglukanů. Avšak dávka, která by mohla člověka ohrozit, je nesmírně vysoká. U myší je nutné podat dávku 454 mg/kg její váhy ústy, aby došlo k otravě a smrti. To znamená, že dospělý 70kilový člověk by musel sníst více než 31 kg hub najednou. Auritoxin brání srážení krve, způsobuje tedy krvácení, dále pak malátnost, ospalost a také třes a slzení.

Kde můžete koupit naše výrobky

Rozsáhlá síť distributorů po celé ČR

Jednoduše si vyhledejte nejbližšího prodejce, distributora, nebo lékárnu s našimi produkty.
Zobrazit nejbližší distributory