Mycomedica

Agaricus

Agaricus blazei Murill (japonsky Himematsutake, čínsky Ji Song Rohg, v Brazílii Cogumelo do Sol, žampión mandlový, Agaricus brasiliensis, Royal sun mushroom) patří mezi žampionovité houby. Agaricus je doma v Jižní Americe. Jeho výskyt byl v přírodě vždy velmi omezený, a to na oblast u malé vesnice Piadade v provinci Sao Paolo. Tamní domorodci využívali Agaricus od nepaměti nejen jako výživnou potravinu, ale také jako lék na mnoho neduhů. Houba má výbornou chuť a jak její český název napovídá, voní jako mandle. Pro celý další svět zůstávala houba skrytá až do roku 1945, kdy ji popsal William  Alphonso Murill, ale premiéra Agaricu se uskutečnila později. V toce 1960 ho Takotoshi Furumoto začal zkoumat a v roce 1965 se Agaricus dostal do Japonska. Zatím pouze jako předmět dalšího zkoumání. Identifikování a zařazení do houbové taxonomie se Agaricus dočkal roku 1967 a postaral se o to belgický botanik Hainemann. Díky intenzivním pokusům, které zkoumaly nejen složení, ale také účinky Agaricu, se z něj stala velmi populární houba. A není se čemu divit, že právě v Japonsku, Koreji, Číně a Taiwanu. Japonsko je dnes jedním z největších producentů Agaricu. Tím, že je jeho pěstování poměrně snadné, houba není moc náročná, a je produkován ve velkém množství, není jeho cena příliš vysoká v porovnání třeba s Cordycepsem,jehož druh Cordyceps sinensis se vyvažuje zlatem.

 

Agaricus-blazei-murill-brazilian-mushroom

Agaricus je členem čeleni Agariaceae, což jsou česky houby pečárkovité. Jedná se o menší houbu, která má velký klobouk (2‒12 cm v průměru) zprvu bílé či krémové barvy (v té době je vypouklý, více uzavřený), později barva přechází do hnědo-zlaté a narovnává se a na okrajích se třepí. Klobouk je pokryt drobnými šupinkami. Spodní strana klobouku je tvořena lamelami, které mají růžovou až hnědou barvu. Pokud se houba rozkrojí je pevná a bílá, později se na řezu barví do žluta až oranžova. Agaricus se v čerstvé a sušené podobě používá v kuchyni jako jiné žampióny. Je tedy možné jej používá do různých masových a zeleninových směsí, smažit, využít do omáčky, polévky…  Jeho přednosti však nejsou využívány jen v kuchyni, ale jeho složení z něj dělá houbu s velkým potenciálem pomáhat člověku.

 

Sacharidy

Pro všechny houby je typické, že jejich hlavní složkou, pomineme-li vodu, jsou sacharidy, tj. cukry. Nejčastěji se jedná o polysacharidy, což jsou velké molekuly složené z mnoha jednotkových cukrů. Mívají hlavní řetězec, který se dále rozvětvuje. Dle velikosti a větvené mají polysacharidy různé účinky. Nejznámějšími polysacharidy jsou bezpochyby beta glukany, které jsou vhodným posilovačem imunitního systému. V Agaricu jsem hlavně beta glukany, a to (1–6)-beta i (1–3)-beta, (1–4) D (např. (1, 4)-β-D-galaktan). V menším množství jsou zastoupeny také alfa glukany (např. (1, 5)-α-L-arabinan a (1, 4)-α-D-galakturonan). Krom těchto polysacharidů obsahuje Agaricus také nerozpustné polysacharidy, tj. vlákninu, která podporuje peristaltiku a slouží jako zdroj potravy pro symbiotické bakterie ve střevech. Nejsou to jen polysacharidy, v Agaricu jsou zastoupeny i nevázané cukry, tj. disacharidy či monosacharidy. Jedním z nich je i mannitol. Tento má své místo i v medicíně, neboť pomáhá snižovat krevní tlak a zmírňovat otoky. Využívá se např. u pacientů se zvýšeným nitrolebním tlakem. Mannitol totiž podporuje vylučování tekutin z těla. Dalšími cukry v Agaricu jsou rhamóza, arabinóza, xylóza, fukóza  atd.

Aminokyseliny a bílkoviny

Agaricus je nejen zdrojem polysacharidů, ale i aminokyselin a bílkovin. V Agaricu se nachází 16 aminokyseliny neesenciální i esenciální, tj. takové, které si lidské tělo neumí samo vyrobit a je odkázáno na jejich přísun potravou. Nejvyšší koncentraci má v Agaricu aminokyselina arginin, dále pak je přítomen také glycin, kyselina glutamová, alanin atd. Agaricus neobsahuje pouze aminokyseliny, ale také konečné bílkoviny. Jedná se hlavně o enzymy, které pomáhají rozkládat rostliny a dřevo tak, aby mohla houba získávat živiny. Jedná se např. o laktázy, endo-beta-1,3 glukanázu, enzymy, které degradují lignin… tyto enzymy mají takovou sílu, že jsou schod degradovat také mnohé látky, které jsou toxické, karcinogenní a mutagenní. Tyto látky se často dostávají do přírody, do půdy, vody… a tím i do potravy, kterou přijímáme. Jedná se o pesticidy, herbicidy atd., které jsou velmi těžko odbouratelné. Enzymy Agaricu dokážou tyto látky rozložit na menší „části“, které již nejsou toxické. Jedním z herbicidů, který Agaricus odbourává je např. metsulfuron.

Tuky, mastné kyseliny 

Agaricu nechybí ani mastné kyseliny, tedy tuky. Převažují mastné kyseliny nenasycené proti nasyceným, což je zdraví prospěšné. Nejzastoupenější je v Agaricu nenasycená mastná kyselina linoleová a nasycená palmitové. Tyto dvě tvoří dohromady 85 % tuků v houbě. Přitom linoleová zabírá 76 %. Dalšími nasycenými mastnými kyselinami jsou bednová, stearová a pentadekanová.

Ostatní složky Agaricu

Složení Agaricu je velmi pestré. Není možné nezmínit fenolové sloučeniny, které jsou silnými antioxidanty a také umí navodit apoptózu u rakovinných buněk. Sem patří např. kyselina galická, syringová, skořicová, kávová, ferulová, pyrogalol aj. Mezi flavonoidy jsou pak řazeny sloučeniny jako katechin, hesperetin, myricetin atd.

Své zastoupení v Agaricu mají také steroidní sloučeniny. Jednou z hlavních je ergosterol, z něhož vzniká vitamín D2. Další steroidní sloučeninou je cerevisterol, derivát ergosterolu agarol a také blazein.

Podobně jako v jiných houbách, které se využívají i k jiným účelům než zasytit, jsou v Agaricu přítomné také terpenoidy, které jsou také antioxidanty a mají mnoho dalších přínosů pro naše tělo. Do této skupiny se řadí blazeispiroly A, B, C, E a F.

Agaricu nechybí ani organické kyseliny, které jí také dodávají chuť. Jsou to např. kyselina oxalová, jablečná, octová, mravenčí a mnoho dalších.

Doplníme ještě, že v Agaricu je možné najít vitamíny, hlavně pak skupiny B (B1, kyselina listová, B2, B12), již zmíněný vitamín D a tokoferol alfa a gama, což je vitamín E. Vitamíny jsou doplněny také minerálními látkami, jako je draslík, vápník, hořčík, zinek, měď, selen atd.

Agaricus v sobě ukrývá také jednu toxickou látku, jako ostatní žampióny. Jedná se o agaritin. Obsah je však velmi malý a při běžné konzumaci nehrozí žádné riziko. Agaritin se odbourává také skladováním po dobu 5 dnů při 2 stupních Celsia nebo zmrazením, to se odbourá cca 70 %, konzervováním se zničí 90 % a při vaření se degraduje celý objem.

 

Již jsme zmínili, že Agaricus je velmi populární, a to nejen jako potravina. Proběhlo mnoho studií, které prokázaly účinky Agaricu, i proto byl vytvořen standardizovaný preparát, který se nazývá AndoSan (82 % Agaricu, 15 % Hericia a 3 % Maitake). Výrobcem je norská firma a s tímto preparáte se prováděly i klinické studie s pacienty s Crohnovou nemocí a ulcerózní kolitidou, což jsou chronická zánětlivá onemocnění střeva.

Kde můžete koupit naše výrobky

Rozsáhlá síť distributorů po celé ČR

Jednoduše si vyhledejte nejbližšího prodejce, distributora, nebo lékárnu s našimi produkty.
Zobrazit nejbližší distributory